Velikonoční riziko

Nedávno byly Vánoce, které nás všechny udělaly o pár tisíc chudšími, o pár kil těžšími a zanechaly za sebou jeden či více rodinných vztahů, které by děti ve školce označily jako „nebavka“. Sotva ale z obchodů zmizela vánoční výzdoba, všude vidíme barevná vajíčka, čokoládové zajíčky a kuřátka, která se právě vylíhla nejspíš z umělých vajec. To bude ten důvod, proč mám už měsíc před Velikonocemi pocit, že se blíží rychlostí světla. Přesně to se nám totiž snaží obchodníci naznačit – Velikonoce budou za měsíc, takže musíme koupit vejce a barvy a pořádně se připravit. Vzhledem k tomu, že tento svátek neslavím, žádné vejce a barvy kupovat nebudu.

Nikdy jsem moc nechápala význam tohoto svátku. Prý jsou to nejvýznamnější křesťanské svátky v roce, jenže prakticky to vypadá úplně jinak: kluci se ráno probudí, vezmou si pomlázky a jdou „vyšlehat“ holky. Vyšlehat… Jako bychom byly nějaké bílky! Na ten jeden den se z nás bůhví proč stane „surovina“, přísada do koláče. A kluci mají ještě tu drzost říkat, že je to proto, abychom byly dlouho zdravé a krásné.

Babička bude jako každý rok dodržovat půst a uklízet celý dům. Jednoho rána se probudí a utře každé smítko, které najde, a to jenom proto, že „dneska uklízí i Anička.“ (Anička je její sousedka a babička dělá všechno podle ní.)

Velikonoce budou zmatené jako vždycky. Probudím se, sním vánočku - u nás totiž babička i na Velikonoce kupuje vánočku a tu mi pak nabídne minimálně pětkrát, dokud neřeknu, že si teda vezmu. A budu doufat, že neuslyším zvonek. Jako každý rok se budu schovávat doma a v případě, že náš dům navštíví nějaký koledník… budu předstírat, že spím.

Alespoň nebudu muset kupovat čokoládové zajíčky, barvit vajíčka a nechat se nastříkat nějakým příšerným parfémem.

No jo, ale co když ve dvaceti zjistím, že mám rakovinu?, Jako první mě určitě napadne, že jsem se přece jenom měla nechat „vyšlehat“!

2016/2017