V září

Ještě je tma. Pootevřeným oknem proudí voňavý vzduch. Je cítit deštěm, hlínou a lesem. Obloha, posetá hvězdami, už dávno se v ní vyznám po celý rok.

 Velký vůz teď visí zase nad chalupou.

Všimnu si toho vždycky až v září. Když cítím vůni odcházejícího léta…

Jsem zvědavá, jestli bude na stráních Pod Kotlovou vřes. Snad mě nikdo neuvidí. Když si lehnu a zabořím tvář do fialových kvítků. Vím, že větvičky jsou drsné, skoro to bolí.

Žaluji. Žaluji mu a chtěla bych plakat.

Lásko, plakat, plakat…, ale nejde to.

Za poškrábaný obličej se vřes odmění tím, že zůstane ve džbánku na okně naší světničky svěží po celý rok. Až do dalšího září. Nezmění se. Stejně jako ty. Úplně stejně.

Otvírám oči a žasnu. Vysoký smrk před mým oknem celý prozářilo slunce. Po mnoha zachmuřených, deštivých dnech.

Jsi tam taky. V tom světle, tmavozeleném světle jehličí a třpytících se kapkách, kterými se rozloučil noční déšť.

Počkej, zatřesu větvemi a ty zase do mne padneš. Jinak to nejde. Osvěžíš, a i když je podzim, svou čerstvostí rozzáříš světlo.

Já to totiž chci.

I v jemně nažloutlých listech naší lípy tě pak dokážu najít. Nemysli si, lásko, že o tobě nevím.

Tak jako ty si ještě počkám.

2014/2015