UFO

To byste nevěřili. Jdu takhle po ulici, a v tom koukám - přímo v našem parčíku vedle náměstí - ufo! No vážně – U. F. O. Nemůžu uvěřit vlastním očím… Ale co by tady asi tak dělali mimozemšťani? „To bude určitě nějaká televizní pitomina,” říkám si. Ale zrovna, když se chystám zmizet, ozve se z létajícího talíře, že chcou, co je na naší planetě nejcennější. A aby ukázali, že si nedělají srandu, ustřelili jakoby lejzrem kus stromu!

Lidi začali šílet.

Někteří utíkali pryč, jiní se schovali, ale někteří blázni si to ještě – no považte – šli točit mobilama!

Chvilku potom přijeli policajti. Z auta vyšel takový starší podsaditý chlapík s tlampačem a začal s ufonama smlouvat. Prý jestli by nechtěli peníze. Jasněže se mu akorát vysmáli, o ty zelené papírky rozhodně nemají zájem. Tak to zkusil znova s diamantama, ale s těma taky nepochodil.

Bylo vidět, že ten vyjednávač taky začínal být nervózní. Pořád si kapesníčkem musel otírat hlavu a krk, jak z něho lilo. Tak jim ještě nabídl ropu, ale na tu se mu taky zvysoka... A teď že prý končí všecka legrace, a jestli hned nedostanou, pro co přišli, udělají nám tu z toho kůlničku na dříví. A to svoje dělo namířili přímo na policejní auta! Chlap celý zrudnul, nebyl vůbec schopný slova, asi že mu vyschlo v puse. Šáhnul si do kapsy pro lahev. Asi s vodou - předpokládám, že by takhle veřejně v práci alkohol nepil.

A v té chvíli mu ta láhev naráz vyletěla z ruky, jako by si ji do sebe ta vesmírná loď vtáhla nějakým magnetem. Pak už se z ufa ozvalo jenom „No to to trvalo!” a ten létající talíř zmizel, jako by se po něm slehla zem. Lidi se postupně začali vracet, vylézat ze skrýší a vypínat mobily a kamery.

No řeknu vám, co člověk nezažije při takové obyčejné podvečerní procházce…

2016/2017