Týden off-line

Nebyla jsem nadšená, když mi rodiče oznámili, že pojedeme na dovolenou. Malý hotel v horách totiž nesplňoval moje… představy. To poslední, co jsem si přála, bylo strávit týden v polorozpadlé chatce bez signálu a bez wi-fi. Je sice pravda, že jsem netušila, jak přesně hotel vypadá, ale dokázala jsem si to docela dobře představit. Slova „hory“ a „malý hotýlek“ mi bohatě stačila. V jedné větě tvořily vražednou kombinaci.

Než jsem se stihla pořádně rozkoukat a vymyslet nějakou výmluvu, kufry byly sbalené a pečlivě naskládané v autě. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než se doslova nacpat na zadní sedadlo a tvářit se uraženě.

„Neboj, signál a wi-fi tam určitě budou,“ uklidňovali mě rodiče cestou. „A na internetu vypadají fotky toho hotelu taky dobře. Jen si to představ - výhled přímo na Lysou!“

Představovala jsem si to do detailů, přestože jsem žádné fotky neviděla.

Hotel vypadal… staře. Vlastně mě to vůbec nepřekvapilo. Už jsme stáli u výtahu, když nás recepční informovala: „Moc se omlouvám, ale výtah nefunguje. Budete muset jít po schodech vpravo, váš pokoj je ve čtvrtém patře.“

Ale pokoj mi náladu nespravil. Dvě postele, jedna přistýlka a 3D televize – tedy televize hlubší, než jak je široká a vysoká dohromady. Bylo mi to fuk. Zato jsem se ihned podívala na mobil - žádný signál. Tak přece jen jsem měla pravdu…

Jakmile jsme našli koupelnu (společnou pro celé patro), samozřejmě dříve, než jsem našla signál, slíbili mi rodiče, že ten signál najdeme, ať se děje cokoliv.

„Měla bys s námi jít na Lysou. Čím výš půjdeš, tím větší je šance, že tam bude signál!“ přesvědčovala mě mamka u večeře – sekané s bramborovou kaší z prášku. Školní jídelna jako vyšitá!

Moc jsem tomu nevěřila, ale protože bez signálu a bez internetu bych na pokoji stejně neměla co dělat, šla jsem. Doufala jsem, že alespoň můj telefon si řekne, že kvůli všem těm kilometrům, které jsem vyšlapala, si ten signál zasloužím. Ale ani na Lysé nic!

A tak se další den šlo na Smrk… A pak na horu. A pak ještě na další.

Uplynul týden.
   Neobjevila jsem sice signál, ale svaly, které jsem do té doby snad ani nepoužívala. Na Smrku jsem si roztrhla kalhoty, každý večer jsem si lehla do té malé nepohodlné přistýlky a dokonce jsem se na ni celý den těšila.

2016/2017