Tvůrčí psaní

Nedávno jsem si vzpomněla na jeden zážitek ze školy. Bylo to na druhém stupni základky, asi sedmá nebo osmá třída. Učitelka se nás ptala, kde se vidíme za deset let. Nevím proč, ale tenkrát jsem se viděla v obrovském bytě, obklopenu knihami, které jsem z větší části napsala sama. Sedím za velkým psacím stolem, francouzským oknem koukám do parku a bytem se rozléhá rachot stařičkého psacího stroje.

Učitelka se tenkrát shovívavě usmála, dodnes si ten její výraz pamatuju, a snažila se mi vysvětlit, že napsat dobrou knihu, která mi vydělá na obrovský byt s francouzským oknem, trvá i několik let. A taky, že bych musela být vážně dobrá a denně napsat několik desítek stran. Není nic jednoduššího. Slohovky jsem měla vždycky na jedničku.  

Od základní školy uplynulo už více než dvacet let a já se směju stejně jako tenkrát učitelka. I když se obávám, že ten úsměv tak shovívavý není. Spíše hodné unavený. Něco totiž napsat není jen tak. Ono napsat cokoli dá pěknou fušku. Právě to zkouším na vlastní kůži. Sedím tady bezmála tři hodiny a doslova čučím na blikající čárku na monitoru. A čekám. Čekám na slovo. Na to slovo, které spustí lavinu vět.

Ale bohužel nejsem slavná spisovatelka, která má momentálně tvůrčí krizi. Jsem jen bláznivá matka dvou dětí, která si podvědomě snaží splnit dětský sen a dala se na kurz tvůrčího psaní.

No, zatím bez valnějších výsledků. Vypadá to, že světoznámá spisovatelka ze mě nikdy nebude. Ale já z boje neutíkám, a tak tu sedím a čekám na první větu. Říká se totiž, že jakmile člověk napíše první větu, jde to pak samo. Ale já už jsem první větu napsala. Asi dvacetkrát. A dvacetkrát jsem ji smazala. A mezi těmi větami jsem umyla nádobí, vyvenčila psa, odpověděla na pár mailů a koupila on-line psovi granule. Přemýšlím, že bych zapnula pračku, ale je půl druhé ráno a to by sousedi radost neměli. A tak mi nezbývá než zírat z okna a představovat si, že Jo Nesbf taky kouká bezradně na prázdnou stránku a ze zoufalství začne počítat, kolikrát za minutu blikne kurzor. Možná, že si půjdu uvařit čaj a dám se do počítání taky. Do rána času dost. Tak schválně, kolikrát?