Společenstvo nahé důvěry

Všichni přihlížející se pomalu usazovali na svá místa, většinou si sedali na dřevěné lavičky, někteří si přinesli židle z domova a několik dětí si jen tak dřeplo do trávy. V tu parnou červnovou sobotu roku 1899 se sešli, aby se letos poprvé oddávali své oblíbené činnosti, a samozřejmě -aby vyslechli proslov svého samozvaného předsedy Vendelína Fouska.

„Ctihodné dámy a velevážení pánové, dovolte mi arci v tento sluncem zalitý den zahájiti již sedmou letní sezónu našeho osvětového spolku. Jakožto předseda vítám arci i naše nové členy, již se zatím ostýchají naplno ukázati.“ Předseda Fousek se otočil a soucitně pohlédl na skupinku mladíků, kteří za ním postávali v chumlu na provizorním pódiu. Jeden se schovával za druhého a rukama si křečovitě zakrývali svou nahotu.

„Věřím arci, že ideály, jež svou činností velebíme, arci ideály nudistické, budou těšiti se stále významné oblibě i nyní – na konci století devatenáctého, arci. A vy, velevážení členové spolku, stanete se arci předlohou člověka světového nivó.“

Publikum pochvalně zamručelo.

Fouskovu tvář pokryl oblak důstojnosti a pokračoval: „Nahá kůže a nahé údy, arci symbol lidství, sebevědomí a svobody!“ Vypjal kostnatou hruď – skutečně náhle vypadal jaksi sebevědoměji i svobodněji – a pak se uklonil, čímž ukončil výstup, který si doma pečlivě nacvičil.

Lidé – mladí, staří, velcí, malí, scvrklí, boubelatí, chlupatí i úplně lysí – vstávali z laviček
a nadšeně tleskali.

„Sláva! Bravo!“ volala baculatá, postarší dáma v první řadě, když zrovna odhazovala poslední spodničku.

„Děkuji! Děkuji, arci!“ zvolal Fousek a vztyčil se z hlubokého úklonu, za což mu byli mladíci, kteří stáli za ním, neskonale vděčni.

Po chvilce se všichni uchýlili ke svým lehátkům, kde hodlali strávit slunné odpoledne. Stejně tak Stehlíkovi: otec Stehlík – muž mohutné postavy, jehož břich zakrýval i to, co kdysi bývalo paní Stehlíkové tak milé. Po jeho boku se vždy dmula již zmíněná matka Stehlíková – šťavnatá, zdravím překypující květina, jejíž okvětní lístky už pomalu uvadaly, avšak stále by přilákala nejednoho čmeláka. A nakonec se sluší představit vykvétající poupě, jejich dceru slečnu Zdeničku – tak útlé, éterické stvoření, až by se člověk bál dotknout její bledé, žilkami protkané kůže, aby se mu snad pod rukama nerozplynula.

„Nasaď si pořádně ten klobouk!“ napomenula matka Stehlíková Zdeničku a stvrdila to pohlavkem.  „Co si lidi pomyslí? Že jsem vychovala nějakou nemravu? Chodit venku bez pokrývky hlavy…!“ vrtěla hlavou matka.

Vyjma kloboučku úplně nahá dívka si všimla, jak se k nim blíží jeden z nových členů spolku. Dlaněmi se marně snažil zakrývat si klín. Byl to mladý muž podle všech znaků již několik let dospělý, ale povahou nesmělý jako malé dítě. Zdenička ho znala, matka Stehlíková i otec Stehlík mladíka již několik měsíců velmi dobře znali a také oni ho do nudistického spolku pozvali.

„Koncepční praktikant Bezouška k vašim službám, vašnosto,“ podal mladík třesoucí se ruku otci Stehlíkovi, čímž zcela odhalil své mužství.

„Zdravím, Bezouško,“ zamručel Stehlík, „takže jste mezi nás přišel, hm.“

„Ach zajisté, vaše blahorodí, je mi ctí, vašnosto…“ Nervózně se podíval na přítomné dámy
a rychle smekl klobouk, jak se sluší mezi uvědomělými měšťany.

„Zdenička je jistě velmi potěšena, že se s vámi opět setkáváme, Jindřichu,“ usmála se blahosklonně matka Stehlíková a pohladila si tvarohovité boky, jako by na nich měla sukni.

Zdenička jen sklopila zrak a začervenala se ve tváři, čímž ještě více vyniklo její bledé tělo. Snad by se jí v ten okamžik mohla zmocnit i spalující touha, kdyby tušila, jak taková spalující touha vypadá.

Mladý pán Jindřich Bezouška se jí celé měsíce dvořil a snažil se zalíbit i jejím přísným rodičům: jakoby náhodou Stehlíkovy potkával ve společnosti, milostpaní matce se snažil vlichotit přáním k svátku a pana otce přizval do prominentního spolku Tulipán. Dnes Bezouška dokázal svou oddanost tím, že vstoupil do tak zvaného Společenstva nahé důvěry, podivného klubu jindy zkostnatělých měšťanů, kteří si jednoho dne, inspirováni módní vlnou té doby v Anglii, řekli, že každou letní sobotu odloží šatstvo a na louce za městem ukážou celému světu, jak jsou světoví.

Nesmělý Jindřich Bezouška ale chtěl jen ukázat celému světu, jak miluje Zdeničku Stehlíkovou. Jen proto si svléknul všechny svršky i spodky a jal se překonávat pohoří nedůvěry a opovržení, za kterým se schovával Zdeniččin neoblomný otec.

Oba mladí lidé po sobě nejistě klouzali pohledem z jedné části těla na druhou. Pak Jindřich chytl Zdeničku za ruku a obrátil se na matku Stehlíkovou a otce Stehlíka.

„Milostivá paní, vaše blahorodí, přišel jsem za vámi v tento významný den, abych vás uctivě požádal o líbeznou ruku slečny Zdeničky.“

Otec Stehlík by jindy nápadníka obratem vyhodil, ale musel se sám sebe ptát: Kde že ten ukoktaný a věčně nejistý ňouma vzal tolik smělosti? Pohled na nebojácného Jindřicha Bezoušku ho ohromil. Ten junák se mu najednou zdál nepochybně osvícený a dosti sebevědomý. Není divu, vždyť podle jeho fyziognomie by se dalo vyučovat na reálném gymnáziu, napadlo otce Stehlíka. Ideály nudismu opravdu fungují!

Otec Stehlík v této chvíli už nepochyboval, že Bezouška je Zdeničky hoden a učiní ji šťastnou ve všech ohledech.

I zaslíbil mu neodkladně svou jedinou, bledou, nahou dceru.

2018/2019