Prácechtivý zaměstnanec

Rozhodli jste se změnit zaměstnavatele? Pak mi dovolte, abych vám popsala svůj zážitek - jak jsem hledala nové zaměstnání. Je pravda, že jsem si stav vyhoření dlouho nepřipouštěla. Nechápala jsem psychické stavy svých decimovaných spolupracovníků, koukajících před sebe skelným pohledem. Seděli v práci od rána do večera, mnohdy další den v práci vypadali stejně jako předchozí den. Možná měli i stejné oblečení, nevím, čichovou zkoušku jsem nedělala.
Na hlavě se jim tvořil účes podobající se vrabčímu hnízdu, dokonce si troufám říct, že v pátek odpoledne už v hnízdě vrabci bydleli.

Vždycky jsem patřila k těm zodpovědným a byla spíše tahoun. Jednoho dne jsem se
u pracovního stolu přistihla, že nemyslím na práci. Dokonce jsem nemyslela vůbec na nic. Jen jsem tupě zírala z okna. Polekalo mne to. Ale za pár dní se situace opakovala. Od té chvíle jsem si začala dávat pozor, abych vysledovala, při jakých příležitostech se tyto stavy objevují. A byla jsem nesmírně překvapená: bylo to ve chvílích právě probíhající porady, nebo po skončeném hovoru s vedoucím. Nebo při zadávání nadměrného množství úkolů, které bylo třeba vyřešit nejpozději ihned.

Dlouho jsem se s těmito stavy prala, nicméně pocit, že to nikam nevede, přetrvával. Proto jsem se jednoho dne rozhodla, že změním místo. Nejsem nijak zbrklá a myslím na zadní kolečka. Takže udělat radikální řez, aniž bych si zjistila situaci na trhu práce, nepřipadalo
v úvahu. Oslovila jsem proto pracovní agentury, oprášila životopis na internetu a navštívila pár konkurzů. Všecko to bylo k ničemu. Nabídky, které začaly chodit, byly neskutečnou směskou toho, co se na trhu práce zrovna objevilo. Od kopání na poli, po ředitele chemických závodů. Což o to - nabídky byly pestré, ale nějak se nesetkávaly s tím, co jsem v životopise uvedla.

Z konkurzů čišela jediná potřeba, jak z člověka sedřít kůži, a bylo-li by to možné, tak zadarmo. Potenciální zaměstnavatel dopředu informoval, že se v jejich podniku práce přesčas považuje za standard. Také předpokládal znalost cizích jazyků včetně mandarínské čínštiny
na komunikační úrovni. Dobře tomu rozumím, ale proč na „pozici“ uklízečky? Možná proto, že je jediná, která má ve firmě čas vybavovat se s klienty, když všichni zaměstnanci bouchají přesčasy.

Na otázku „Co požadujete od zaměstnavatele, abyste byla v práci spokojená?“ jsem byla připravena. Odpovídala jsem: „Chci, aby se ke mně choval, jako k lidské bytosti.“

„A znamená to podle vás co?“

„Například to, že si budu moci zajít na záchod podle potřeby, ne podle časového harmonogramu.“

„A to by vám vadilo?“ To už jsem začínala vidět mírně růžově. To by mi sakra vadilo, protože z toho se pak může vyklubat informace o nestíhání termínů, a že je třeba omezit všechnu činnost, která zdržuje od práce.

„Ano, to by mi vadilo.“

„Vy očekáváte, že s vašimi postoji seženete práci rychle?“

Rychle? Copak chci výběr práce uspěchat?

„ V práci trávím třetinu dne a musím se cítit dobře. Jinak pracovní výkon nebude dobrý. Takže výběr určitě neuspěchám.“

Zamysleli se: „Víte, vaše schopnosti a praxe hovoří ve váš prospěch. Měli bychom o vás zájem. Jevíte se jako člověk bystrý a věcný. Umíte vnímat realitu, máte svůj názor a stojíte si
za ním. Můžeme se domluvit na spolupráci?“

´Si dělají srandu? Zaženu myšlenku o jejich skoku na můj hrb. A slušně odpovím: „Jsem ráda, že máte o mé schopnosti zájem. Ale nezlobte se, vaše firma není ta, pro kterou bych byla ochotna pracovat. Nabídka z vaší strany se mi už nejeví tak zajímavá jako na začátku.“

Zvedám se ze židle, mimochodem velmi tvrdé, a postupně podávám všem přítomným ruku. S úsměvem na rtech se loučím a odcházím. Jako dáma projdu dveřmi a recepcí. Spěchám
do auta. Jakmile dosednu na sedačku v autě, rychle si zouvám boty na podpatku, protože mi natekly nohy z té příšerné židle. Jako taktika, jak zneklidnit zájemce o práci, se určitě osvědčila. Doma si ve vypracovaném seznamu odškrtávám další položku.

Ale abych nezdržovala, nakonec jsem všechny oficiální cesty vzdala a začala oslovovat své známé. Ti se obrátili na své známé a celkem rychle jsem dostala několik nabídek. Pár jsem si jich vybrala a s jednou nakonec souhlasila.

Původní zaměstnavatel se nad mou výpovědí ani nepozastavil. Rázem jsem pochopila, že ani on už není tak empatický, jako býval. Byl by raději, aby ve firmě pracovaly tupé stroje, které nebudou přemýšlet, chodit domů a požadovat plat. A vůbec - nebudou mít žádné požadavky.

Fajn, kapitola se uzavřela a může začít nová. Pominu-li všechna povinná školení, přečtení všech zásadních směrnic, vyslechnutí si příkazů a doporučení, byl začátek velmi úsměvný.

Během prvního pracovního dne jsem dostala na pracovní stůl počítač. A protože jsem člověk zvídavý a činorodý, zaradovala jsem se a ihned po zapojení do elektriky jsem zmáčkla tlačítko Start. Stroj zablikal a větrák s diskem se probudily. Také monitor se modře rozzářil. Zvuky a modrá svatozář ve mně znásobily pocity nedočkavosti.

Čím začnu, co všechno uvidím? Znáte to, natěšeně sedíte u oživlého stroje a myšlenkami jste už hodně daleko. A ani si nevšimnete, že se na monitoru objevil řádek s poznámkou – zadejte přístupové heslo. Koukáte na řádek a myšlenkami se vracíte zpět.

Heslo? Aha, nemám.

Zvedám telefon a po krátkém hovoru heslo získávám. Super.

Zadávám na klávesnici číselnou a písmenkovou řadu, která přivádí počítač k životu. Nikdy nepřestanu žasnout nad tím, jak shluk náhodně vybraných kombinací kláves něco takového dokáže. Na monitoru se objevují ikonky nainstalovaných programů a složek, kde je ukryto tajemství, s nímž budu pracovat. Klikám kurzorem myši na první náhodně vybraný odkaz.

Doslova na mne z monitoru vyskočí varování – nemáte přístup, nebo zadejte heslo!

Dobře, kliknu jinam.

Během chvilky proklikám všechno, co na ploše vidím, a všude stejná odezva: Nemáte přístup, vložte heslo!

Jediné, co fungovalo, byl textový a tabulkový editor. No, a protože nemám přístup k datům, rozběhly se zbytečně.

Opět zvedám telefon, ale jak zjišťuji, získat přístup a heslo nebude lehké. Prostě to chvilku potrvá. Dobře, počkám. Po pěti dnech konstatuji, že se čekání prodlužuje. Zatím monitor modře září a je z něj hezká stolní lampička…

2018/2019