Ostrov

V Karibiku je ostrovů nepočítaně. Jsou malé, větší i hodně veliké. U těch malých, a ještě menších, lze jen zakotvit. Spojení s pevninou obstará motorový člun, který kotví přímo u mola. Zdatnější jedinci na ostrov i doplavou. 

Naše dvoučlenná katamaránová flotila u Palmového ostrova zakotvila. Je zvláštní, že kdysi se jmenoval Švestkový ostrov – Prune Island. Své jméno dostal podle divokých švestek, které tady rostly společně s kaktusy a mezi nimi se proháněly divoké kozy a leguáni. V šedesátých letech minulého století se zde objevil texaský mořeplavec. Divoký ostrov se mu zalíbil a na 99 let si ho pronajal za jeden dolar ročně. Podmínkou bylo, že postaví na ostrově hotel, a zajistí tak práci místním obyvatelům. A to dodržel. Švestky vykácel a na jejich místo vysadil borovice a kokosové palmy. Bažinu uprostřed ostrova vysušil a divoké kozy, které ničily zeleň, pochytal.

Ostrov se za několik let zazelenal, získal novou podobu a také nové jméno - Palm Island, Palmový ostrov. Nové jméno dostal i jeho majitel: přátelé mu začali říkat Johny Coconuts – Honza Kokosový ořech.

Na místě bývalé bažiny postavil golfové hřiště a mezi palmami se dodnes ukrývá spousta luxusních bungalovů a rezidencí. Pláže na všech karibských ostrovech jsou veřejné, ale upravené cestičky Palmového ostrůvku hlídá vzrostlý černoch, který bedlivě střeží, aby nikdo nenarušil soukromí hostů tohoto luxusního ráje, kde elegantní oděv je přímo v požadavcích pro návštěvníky.

Náš katamarán kotví asi padesát metrů od krásné pláže se zlatým pískem. Je klidné odpoledne. Loď se něžně pohupuje v teplém vánku a jednotvárný pohyb má uspávací efekt pro většinu účastníků výpravy. Než se můj manžel odhodlá k odpolední siestě, tak mu oznamuji, že si zaplavu na pevninu. Láká mě být alespoň chvilku na ostrově milionářů. To se přeci člověku nestává každý den. Nejsem příliš dobrý plavec. Svých několik temp v osobitém kombinovaném stylu si zaplavu nejraději, když vím, že se ve vodě mohu bezpečně postavit, že dosáhnu nohama na dno. Displej na katamaránu ukazuje hloubku sedm metrů, přesto se odhodlávám. Jinou možnost, jak navštívit romantický ostrov, nemám.

Na plavky oblékám tričko, které mě chrání před poledním sluncem, nasazuji si ploutve
a šnorchl s brýlemi. Zkontroluji, že silikonové obruby dobře těsní a plně se soustředím
na dýchání ústy. Vím, že to uplavu, ale musím být plně koncentrovaná na dýchání a nesmím zpanikařit. Voda je příjemně teplá, hladina téměř nehybná. Oceňuji platnost Archimédova zákona a lehce plavu po hladině. Na mé pouti mě doprovází hejno pestrých rybiček a pod sebou vidím velkou želvu. Chvíli si mě prohlíží a potom vyplave na hladinu, potřebuje se pravidelně nadechnout. Vynoří hlavu a rozhlíží se. Ostrov ji zjevně neláká, odplouvá zpět
na širé moře. Já také zdvihám hlavu nad hladinu, abych zjistila, zda mám dobrý směr. Pevnina se přibližuje a hloubka moře se snižuje, ale na dno ještě nedosáhnu. Již jsem překonala polovinu trasy. Na zátylku cítím pohled svého muže, který z lodě upřeně sleduje můj plavecký výkon. Několikrát zamávám prudce ploutvemi a směřuji dál přímo k ostrovu. Hejno rybek se rozprchlo a jsem tu jen já, slunce, moře a písek pode mnou. Soustředěně dýchám a plavu dál ke břehu. 

Už mám pocit, že dno je blízko a zkouším si stoupnout. S ploutvemi je to docela obtížné, protože voda klade odpor. Zjišťuji, že jde jen o optický klam. Na dno nedosáhnu. Pevně svírám šnorchl v ústech, myslím na to, že se nesmím nadechnout nosem a soustředěně plavu dál. Najednou se hloubka prudce zmenšuje a zlatý písek na dně vířím svým pohybem. Ještě pár temp a na dno dosáhnu rukou. Jsem u cíle. Usedám v mělké vodě a sundávám šnorchl
s brýlemi. Pobřežní vlny masírují mé nohy pískovými zrnky. Opatrně vyzouvám i ploutve
a pevně je přidržuji, ať mi je některá vlna neodnese na moře. Musím vstát. Archimedův zákon na vzduchu neplatí a mé tělo je najednou moc těžké. Překonávám odpor vzduchu, jdu po pláži a nohy si nechávám omývat teplou vodou.

V dálce na moři kotví několik katamaránů. Jejich bílá barva vytváří nádherný kontrast
s modrým mořem. Přivírám oči a mávám směrem k naší lodi. Vím, že mě manžel celou dobu jistil svým pohledem a nyní má konečně zaslouženou siestu.

Téměř majetnicky se rozhlížím po ostrově. Nikde nikdo.  Vítr rozhoupává koruny palem, pobřežní chodníček lemují rozkvetlé oleandry. Ten Kokosový Jeník zde opravdu vybudoval ráj na zemi.

2018/2019