Moře

Už když jsem byla malá, naši mě brávali k moři. Moře jsem poprvé uviděla, když mi bylo pět let a už si přesně nepamatuji svoje pocity. Ale už tenkrát jsem se s dětskou opravdovostí a upřímností rozhodla, že je to ta nejúžasnější věc, jakou jsem kdy uviděla, a že si moře vezmu domů. Moře jsem si sice tenkrát domů nepřivezla, ale miluji ho dodnes a vždy znovu žasnu nad jeho krásou a mohutností.  U moře jsem prožívala svoji první lásku, poznala nová přátelství, byla na svatební cestě, čerpala nové síly po velkých zklamáních. Moře patří k mým stálým láskám, a vždy, když k němu po nějaké době dorazím a zase u něj stojím, cítím se a vnímám je jako malá holčička, která stála kdysi dávno u moře poprvé. Jsem nedočkavá, neklidná a těším se jako malé dítě, které ví, že za chvilku dostane svoji vysněnou a dlouho slibovanou hračku.  Tohle těšení na moře je krásné samo o sobě. Ale je mnohem silnější, když vím, že za nějakou dobu už budu u moře stát i ve skutečnosti. A i když je čekání někdy dlouhé, těším se stejně.

Až zase budu u moře, budu se dívat na to ohromné množství vody a nechám moře, aby si se mnou hrálo, vábilo mne svou nekonečností a silou, měnivou modří svých vln.  A až se vynadívám, sednu si, zavřu oči a budu moře poslouchat. Je to překrásná hudba. Hudba života, pokaždé jiná. Plná krásy, radosti, ale taky smutku. Jako život sám.  Jiná je hudba moře ráno, jiná je při plném poledním slunci, jiná je navečer a v noci. Jiná je, když sedím na břehu sama, jiná když je pláž plná lidí, a jiná je v podvečer, když lidé pláž postupně opouštějí a zůstává jich už jen hrstka a já.  Těch, co se nechtějí a nemohou s hudbou moře rozloučit.

Ráno už nemohu dospat, vstávám brzy a doslova běžím. Nemohu se dočkat, až zase budu tam - tam u moře. A nic nevyrovná prvnímu okamžiku našeho setkání, tomu pocitu, když moře uvidím – je v něm údiv a štěstí: Jsem tady. Jsem doma. Sednu si, v duši klid.
Poslouchám ranní hudbu moře, hudbu zrození. Začíná nový den, nový život, nová naděje. V uších mám hudbu přírody, pohybu.

A noc? Noci u moře se žádná jiná nevyrovná. To je pak hudba srdce, hudba nekonečnosti a konce. Velikosti a pokory. Nesmrtelnosti a smrti.
Hudba smíření.

Moje děti ví a slíbily mi, že až jednou z tohoto světa - doufám, že v klidu, tiše a smířena -odejdu, stanu se součástí moře.
Jeho krásy.
Jeho velikosti. 
Jeho nádherné hudby.

2016/2017