Moje ulice

Tak jak to s námi vlastně je? Vím, že patříš všem, ale já si myslím, že jsi jenom moje. Proč? Protože jsem s tebou denně. Bydlím v domě, který stojí tam, kde ty začínáš a je mi tam dobře.
Mám tě ráda, jsi moje ulice. Ulice, ve které bydlím.
Přiznávám, že jsem ti často nevěrná, ale věř mi, jinak to nejde. Když však ráno vstanu a otevřu okno domu starého více než sto let, můj první pohled patří tobě. Jsi tady možná déle, než náš dům, a přesto jsi stále živá.
Podívám se na tebe z okna své ložnice a ty mi říkáš: „Hele, jsem celá mokrá, vem´ si deštník, až půjdeš ven.“ A já tě raději poslechnu. Vidím přece, že máš pravdu. Nebo: „Pozor, taví se na mně asfalt. Dnes je až příliš horko, raději nevycházej!“  Jenže já vyjdu.
Ráda se znovu pozdravím s mladou slečnou Lenkou. Postává celá schoulená s jednou rukou v kapse před svojí voňavou kavárnou a dopřává si první ranní cigárko.
„Jak se dnes máte?“ ptám se. Pokývá hlavou a odpoví: „Ale jo,“ a vydechne kouř z cigarety kamsi nahoru.
Nebo se zastavím s postarší paní prodavačkou z obchodu Elektro na rohu ulice. Má brýle a účes jako Naďa Urbánková až na to, že její vlasy jsou černé. V modrém silonovém plášti s bílými puntíky vyhlíží, až půjdu kolem se svými fenkami.  „No jo, vy jste šikovné,“ říká jim. Hladí je a vše vypadá, jako by bylo poprvé.
Vyměníme si pozdrav s dámou, která je už dávno v důchodu a jako vždy je dokonale učesaná a nalíčená. Chodí uklízet do domu číslo 6, i když ji to už zmáhá. Jenže ona potřebuje peníze pro svých devět koček a jednoho psa. Vypadá zase utrápeně a je mi jí zase líto.
A co ta dvě mladá děvčata z drogerie s moderními střihy vlasů a umělými řasami? Stojí ve svých krátkých sukýnkách a čekají, až jim vedoucí odemkne dveře prodejny.  Probírají včerejší divoký večer a své lásky. Jejich rozpustilé chichotání je slyšet už z dálky a já se usmívám.  
Usmívám se sama pro sebe. Užívám si tu chvíli, kdy jenom tak jdu po chodníku, mé fenky sledují mé kroky. Nic mě nebolí a netíží.  Jdu po ulici, kterou nelemují stromy. Není ničím zvláštní, ani dlouhá, ani krátká. Široká je tak akorát. Chodníky po obou stranách. Auta smí parkovat jen na jedné. Osvětlení sporé. Sem tam psí hovínko, připravené k rozšlápnutí. Odhozené nedopalky cigaret. Papírové kapesníčky, vypadlé z kapes, žene vítr kamsi dopředu a dál. Dívám se tím směrem a vidím tam svůj život, své sny a přání. Snad se mi vyplní.