Klobouk

Už samotné to slovo zní krásně, je nádherně zvukomalebné a vznešené: klobouk. 

A jaká je to úžasná součást dámského šatníku.

Bylo mi asi pět let, když jsem dostala k svátku roztomilý dětský klobouček. Již z dálky poutal pozornost svou růžovou barvou. Jemné plátno bylo poseté malými obrázky snad všech hraček: mezi panenkami a koníky byli motýlci i hrady z kostek. Jeho velikost přesně určovala stahovací mašlička na temeni hlavy.

Můj další klobouk byl již pořádný slamák ozdobený modrou mašlí. Bylo mi asi osm
a odpoledne jsme s tátou šli navštívit babičku do vítkovické nemocnice. Tam se potkáme
s maminkou, která přijde přímo z práce.  

„Tati, co si mám oblíknout?“

„No, něco si vezmi,“ odpověděl tatínek, který neměl o šatníku své dcery nejmenší přehled. Nehledě na to, že v šedesátých letech minulého století jsem měla ve skříňce jen několik kousků. Zvolila jsem krásné letní šaty ¬- v podstatě ty jediné, které jsem měla – a doplnila jsem je kabelkou, kloboukem a slunečními brýlemi. Táta se na mě podíval, usmál se a řekl, že se babičce určitě budu líbit. Byla jsem na sebe hrdá, jak jsem to krásně vymyslela. Dodnes kousek té pýchy nosím v sobě.

Neměla jsem tušení, že v průmyslových Vítkovicích, kde bylo vše pokryto popílkem, působím téměř exoticky. Nemocnice je přímo uprostřed strojírenských hal, vysoké pece
i válcovna jsou v její těsné blízkosti. Stačí jen přejít cestu. A z velké výšky na to vše dohlíží komín elektrárny, oděný do červeno-bílé šachovnice.

Babička ze mě opravdu měla radost a smála se nahlas, co jí zašité břicho dovolilo. Zato maminka se při pohledu na mě významně nadechla, povytáhla obočí a bylo jasné, že mé nadšení pro eleganci nesdílí.

„To na to dítě nemůžeš dohlídnout?“ pronesla ledovým hlasem směrem k mému otci.

            „A ty,“ podívala se na mě přísně, „sundej ten klobouk!“

A tak skončil na dlouhá léta můj první pokus o prosazení sebe sama. Nejen maminka, ale ani doba kloboukům nepřála. 

Svůj kloboukový arzenál jsem začala budovat až po sametové revoluci. Nejprve jsem trochu nesměle nosila klobouky jen v zimě. Chránily mě před deštěm i sněhem. A navíc - vyvolávaly úsměv. A je pěkné, když se lidé usmívají. Potom jsem začala nosit klobouky i v létě. A to nejen u vody, ale i po městě. Postupně se stávaly součástí mé osobnosti.

Jednou v létě jsem navštívila rodiče, kteří trávili svůj dovolenou se svými přáteli v kempu
u vody. Zaparkovala jsem auto, pečlivě si nasadila klobouk, který ladil s mými šaty, a vyrazila hledat rodiče. Už z dálky jsem viděla, jak se moje matka zhluboka nadechuje a se zdviženým obočím říká tátovi: „Podívej, přichází dcera.“ V jejím hlase bylo slyšet překvapení nad mým neočekávaným příjezdem, ale také pýcha a hrdost.

Když jsem jela do lázní, nedílnou součástí mých zavazadel byla i kulatá krabice s klobouky. Smutné je, že i na kolonádě v Karlových Varech nás bylo v klobouku jen několik, přestože sluníčko neúprosně pálilo a všichni hledali stín. Já si stín nosím s sebou.

Při návštěvě Zlína jsme s manželem zavítali na výstavu Jana Saudka. Jeho obrazy jsou osobité a vyvolávají různé emoce. Zaujal mě portrét dámy v úžasném klobouku.  Je prostě oděná, ale její klobouk by se hodil i na dostihy v Ascotu. Je nádherně saudkovsky propracovaný a celý obraz je laděný do modra. Proto se asi také jmenuje Dáma v modrém. Navrhla jsem, že bychom si tohle umělecké dílo mohli koupit, ale na cenovce je prý mnoho nul. Tak mám doma alespoň reprodukci z kalendáře… 

Mám klobouky opravu ráda. Nosím je při významných příležitostech i jen tak, abych doplnila svůj celkový vzhled. ´Outfit´, jak se dnes říká.  Na svatbu svého syna jsem si nechala udělat veselý klobouček přímo k šatům, na pohřby mám důstojný klobouk s černým závojíčkem. Mojí chloubou je však ´panama hat´ ze speciálních palmových vláken, který lze složit i do kufru.

Mé kloboukové nadšení mě vyneslo až ke členství v Kloboukovém klubu. Zde se sdružují ženy, které se bez klobouku neobejdou, aby se necítily osamocené se svou vášní pro tuto část dámského šatníku. A také, aby ukázaly ostatním, že klobouky se nosí a že z ženy se stává dáma, teprve když si nasadí klobouk.

2018/2019