Jarní guláš

Vůně vlhké jarní hlíny se mísí s vůní ranní kávy, sedím na lavičce, mžourám do sluníčka
a poslouchám ptačí koncert. Na záhonku si už teď pohledem vybírám cibuli do guláše.

Dnešní oběd není jen tak obyčejný, dostali jsme hovězí z domácího chovu a já se rozhodla uvařit guláš pro ty nejbližší z naší rodiny. Za pár hodin se všichni sejdeme, společně si pochutnáme a společně se budeme radovat z jara. Nebude chybět ani pivo, ten nedílný průvodce guláše.

Mám ráda vaření venku a dnes si ho fakt užiju.

Ptačí zpěv mi zpříjemňuje krájení cibule. Maso je krásně voňavé, už teď se mi sbíhají sliny
a každý kousek krájím s radostí. Ostrý nůž lehce přeřezává vlákna a já dbám na to, aby kousky byly stejně velké a stejně lákavé.

Zabořila jsem nos do majoránky a v duchu jsem se na zlomek vteřiny přenesla
do vzdálených teplých krajů. Ale vím, že bych neměnila. To místo, kde teď krájím a chystám, místo, kde za chvíli ucítím charakteristickou vůni cibule a masa, dusící se v hrnci s voňavým sádlem, mám moc ráda.

A cítím také, že dnešní den bude skvělý.

2018/2019