Jak zlá Bábila peklu unikla

Narodila se jako milé, toužebně očekávané děvčátko, v pěkné chaloupce uprostřed velké zahrady. Měla už dva starší bratříčky a ti ji spolu s rodiči velice rozmazlovali.  Nemohlo to dopadnout jinak, než že se z roztomilého hodného andílka, kterému říkali Bábilka, pomalu stával neposlušný, vzdorovitý čertík.

Všudypřítomná PPS – Pekelná pátrací služba - hned toho malého ďáblíka zaregistrovala, vystavila mu evidenční kartu a přidělila sledovacího čerta – Ultramarína.  Měl za úkol pečlivě zaznamenávat všechny hříchy, které Bábilka páchala.

Nic mu neušlo. Zaregistroval, když žalovala na své bratry rodičům, nebo svedla na svou chůvu, že jí vymkla rameno, ale nepřiznala, že se to stalo, když nechtěla slézt ze sousedova plotu. Jindy zase kousla bratra Honzu do břicha – výš totiž ještě nedosáhla – když jí bránil zobat nezralý angrešt na zahradě.

Rodiče ji nikdy netrestali. Až jednou, když se dopustila něčeho strašného. Ve vzteku, že na ni bratr Beďa něco u oběda žaloval, popadla na stole nůž a mrštila jím vší silou po bráchovi. Letěl sice přímo na jeho hlavu, ale naštěstí proletěl jen jeho vlasy.

Jen si představte tu hrůzu, kdyby se nůž zabodl o kousek níž - do tváře, nebo nedej bože mu poranil oči!

Tohle ale byla už velice vážná věc. Tatínek si malou odvedl z kuchyně, vysvětlil jí, co mohla způsobit, vzal kožený pásek a na ten výprask, co následoval, Bábila  nikdy nezapomněla. Bylo to jedinkrát v životě, co na ni táta vztáhl ruku.

Když začala tahle nezvedená holka chodit do školy a prováděla i tam různé lotroviny,  rozhodla pekelná rada, že ji čert Ultramarín bude trestat za každý prohřešek a to hned.  Nebude čekat, až si ji jednou odnese do pekla.

Třeba ještě za války, kdy bylo noční zatemňování oken povinné, navedla všechny spolužáky, aby o přestávce stáhli zatemňovací závěsy, uklidili všechny věci z lavic a vlezli si pod poslední lavice. Když pak přišel pan profesor Voda do třídy a zmaten rozsvítil, uviděl prázdnou třídu a hned spěchal řediteli gymnázia hlásit, že žáci třídy druhé A svévolně opustili vyučování. Rychlostí blesku všichni žáčkové zasedli do lavic a také odstranili zatemnění. Za chvíli přivedl profesor ředitele, aby se sám přesvědčil, co sekundáni provedli.  Ředitel uviděl třídu plnou, zkoprnělého profesora a toho si také okamžitě odvedl.

Když se Voda celý bledý vrátil do vyučování, byli všichni žáci velmi spokojeni,  jak se nenáviděnému profesorovi krásně pomstili.

Trest z pekla ale na Bábilu dolehl velmi brzy. Vážně onemocněla a musela se dlouhé měsíce léčit v sanatoriu.                                                      

O rok později malá nezbednice přemluvila školníka, aby celou třídu pustil ze školy zadním vchodem. Všichni se pak jeli koupat na přehradu. Byly z toho dvojky z mravů.  A Bábilu navíc za několik dnů poté, krátce před plaveckými závody, kde měla soutěžit za Český plavecký klub Brno, odvezli se spálou do nemocnice.

Čert Ultramarín také způsobil, že při školním divadelním představení Noci na Karlštejně, se Bábile, která hrála královnu Alžbětu, nepodařilo při bitce na stráži před císařovou ložnicí zlomit protivníkův meč, ale jen ohnout. To mělo samozřejmě u obecenstva obrovský úspěch. A čert se radoval,  jak se mu daří hříšnici trestat.

Na školním výletě do Tater, u Popradského  plesa,  způsobila Bábila se svým spolužákem dost velkou škodu. V noci ve sklepě hotelu rozsekali desku od mandlu, aby si měli čím zatopit. Ráno se přiznali, slíbili škodu uhradit, a Bábila sama musela majiteli hotelu napsat srdceryvný omluvný dopis. Pekelníkův trest za tuhle klukovinu byl velmi krutý: doma se při havárii karmy v koupelně  otrávila plynem a byla šest hodin v bezvědomí. Potom po mnoho let  léčila těžké následky.

Pekelná rada tuto vážnou situaci podrobně projednávala. Odpovědný čert Ultramarín byl okamžitě zbaven funkce za nepřiměřeně krutý trest. Stalo se tak ale i proto, že peklo téměř přišlo o kořist.  Vždyť zlá Bábila taktak nezůstala už natrvalo v nebi po tak těžké otravě s trvalými následky.

Každoroční čertovská inventura v oddělení nadějných hříšníků zaznamenala, že zlobivá výtečnice stále nějak uniká peklu, protože své nové hříchy hned zase vymaže dobrým skutkem. Nejvyšší rada čertů vydala dekret, podle kterého má být hříšnice vystavována  tak krutým pokušením, aby volala peklo na pomoc. Kdyby se ani to nepodařilo, bude Bábila s konečnou platností vyškrtnuta ze seznamu pekelných čekatelů.

A stalo se, že v příslušném čertovském úřadě nestačili umazávat čárky z dlouhé řady prohřešků, jimiž se divoženka průběžně upisovala peklu. Ona totiž po celý život dělala i dobré a záslužné věci.

Už jako studentka pomáhala v nemocnici ošetřovat staré babičky a dědečky, když jim mazáním mírnila bolesti. Říkali jí tam - Naše sluníčko. Svou spolužačku Zdeničku s těžkým srdcem provázela při svých častých návštěvách až k posledním hodinám života. Zdenička totiž umírala na tenkrát ještě nevyléčitelnou nemoc.

Pekelná informační služba přinášela zprávy i o tom, jak se Bábila šikovně ohání v práci, jak se jí daří likvidovat velice nebezpečné odpadní vody, a zachraňovat  tím pitnou vodu pro mnoho lidí. Nebo jak usvědčuje bezohledné zemědělce, že ničí vodu pro celou vesnici. Pekelníci přiznávali, že tuto svou dávno vyhlédnutou kořist beznadějně ztrácejí.

Čas ubíhal,  zestárla i Bábila. Přišly choroby, bolesti, nemocnice. A tam ta dříve divoká hříšnice zjistila, že umí trpící lidi kolem sebe potěšit, rozesmát, vrátit  jim odvahu k těžkému životu, a tím pomáhat i sobě. Když odjížděla z posledního léčení, všichni pacienti se s ní loučili. Jedna babička o berlích s pláčem děkovala už zestárlé Bábile, že jí pomohla vyléčit se ze zoufalství, se kterým do nemocnice přišla a že jí vrátila odvahu do dalšího života. Slzy té vděčné paní smazaly poslední čárky na pekelném seznamu Bábiliných hříchů. 

A tahle pohádka je, děti moje zlaté, ta nejpravdivější ze všech, které vám kdy vaše babička Bábilka vyprávěla…