Jak to bylo doopravdy

Jednou jsem bloumal po lese, hladový a nešťastný. Dal bych si něco dobrého k snědku, jenže
v lese právě nebylo nic, co bych zakousl.  Jsem totiž vlk a určitě víte, že vlci maliny ani houby nejedí.

Najednou - kde se vzala, tu se vzala - babka. Asi hledala houby. Chvilinku jsem ji nechal, babka totiž chrastila kostmi, takže jako večeře mě moc nelákala, ale to kručení v břiše bylo až moc veliké.  Tak jsem se přemohl a chlamst! Babku jsem sežral.

To byla ale velká chyba! To jsem si dal!  Břicho mě bolelo ještě víc, vůbec jsem se nemohl hýbat.  Hledal jsem místečko, kde bych si mohl odpočinout a vytrávit.  Opodál jsem uviděl chaloupku, odkud ta babka vyšla. Postel byla odestlaná, tak jsem se v ní uvelebil, hlavu si zabalil do šátku a skučel a skučel. Břicho bolelo, babka chtěla ven a já jsem hořce litoval, že jsem ji schlamstnul.

Vtom se otevřely dveře a do chaloupky přišla docela malá holčička. Měla červenou sukýnku,
na hlavě červený čepeček. Držela košík, v něm měla asi nějaké dobroty. Určitě špatně viděla, protože si mě spletla s tou babkou. Hezky pozdravila a zeptala se mě, vlastně babičky, jak se mám a jestli ji, Karkulku, poznávám. To víš, že ano, odpověděl jsem. A taky mi řekla, že přinesla od maminky koláčky a víno. Divil jsem se, proč nese babce víno. A proč propána chodí po lese sama? Taková malá holčička!

Zeptala se, proč mám tak velké oči. Já na to, že ji potřebuji lépe vidět. Moc tomu nevěřila, tak se ještě zeptala, proč mám tak velké uši. Vysvětlil jsem jí, že ji potřebuji lépe slyšet. To už nevěřícně kroutila hlavou a zeptala se mě, proč mám tedy tak velké zuby.  Ztratil jsem trpělivost s takovou drzou holčičkou, ke všemu mě ještě bolelo břicho, tak jsem jí řekl, že ji taky sním, když mě nenechá být.

Myslíte, že se lekla a utekla? Kdepak a ještě ke všemu se v chaloupce objevil myslivec, co všechno pozoroval oknem, ten už se neptal na nic, popadl mě a svázal. Já se vylekal, ale vlastně jsem byl trochu rád, že mě zbaví té upovídané Karkulky a že mi snad pomůže od toho příšerného břichabolu.

Myslivec mi opravdu pomohl. Rozpáral mi břicho, kostnatou babku vyndal a břicho znovu zašil. Všichni se radovali, babka, Karkulka i myslivec.  Já jsem se raději odplazil o kus dál
do lesa, abych už měl od nich pokoj.

Karkulku už jsem v lese nikdy nepotkal samotnou a babce jsem se raději vyhýbal.
Až po letech jsem se doslechl, že myslivec vyprávěl svým dětem pohádku O Červené karkulce. 
V té jeho pohádce je z té malé Karkulky hrdinka. A jak už to bývá, já jsem v té jeho pohádce dopadl špatně. Vůbec nechápu, proč si lidé tak vymýšlejí, místo aby řekli dětem pravdu.

2018/2019