Jak jsem (ne)potkala anděla

Jsem ateista a takoví obvykle anděly nepotkávají.

Jsem tolerantní ateista. Snad proto mám o andělích romantickou představu. Kdybych nějakého potkala, tak bude mít určitě zlaté a vlnité, dlouhé vlasy, bude mít pomněnkově modré oči a vlídný úsměv, ruce bude mít rozpřažené, jako by mě chtěl obejmout. Jeho kůže bude bledá a téměř průsvitná, jako by právě přišel z velkého chladu. Na sobě bude mít nařasené roucho v nejsvětlejším odstínu růžové. Celou svou bytostí bude popírat fyzikální zákony a bude se lehounce vznášet nad zemí jako peříčko v závanu vzduchu. Když ke mně bude mluvit, nikdo ho neuslyší. Ani já nebudu mluvit nahlas, a přesto si spolu popovídáme.

   Takového anděla jsem už viděla, když jsem chodila do mateřské školky. Tatínek ho každé Vánoce upevňoval drátkem z vánočních ozdob na vrchol vánočního stromku, hned pod zlatou hvězdu. Byl to anděl papírový, asi dvacet centimetrů vysoký. Z lícové strany byl plasticky tvarovaný, z rubu ho už někdo párkrát vyspravil lepicí páskou. Vůbec byl už značně omšelý, ale mně tehdy připadal krásný a vznešený.

  Toho anděla si z domova přinesla maminka, byla polovina 50. let minulého století a nedávno skončil politický proces s Rudolfem Slánským. Maminka však trvala na tom, že anděl na vánočním stromku být musí. Ani si už nevzpomenu, od kterých Vánoc zůstalo místo pod zlatou hvězdou na stromku prázdné.

    Andělů jsem pak v životě viděla ještě spoustu. Na obrazech, nástěnných malbách, jako sochařská díla. V galeriích, zámcích, kostelích a na hřbitovech. Měli podobu baculatých batolat, rozevlátých múz nebo důstojných poslů nejrůznějších zvěstí. Moderní doba je teď ukazuje i živé na filmovém plátně. Všechno to jsou andělé věční, ale žádný z nich není opravdový. Chtít potkat opravdového anděla je asi stejně bláhové, jako přání robota Davida, ve filmu A.I. Umělá inteligence, aby ho Modrá víla proměnila v opravdového chlapce.

   Přesto občas zkouším pochybovat. Když se mi přihodí něco nečekaného, příjemného nebo zvláštního, nezapomenu poslat poděkování někam mezi nebe a zemi. Tam jsou podle mne andělé doma. Možná, že existují, jen nedávají o sobě okatě vědět. Zasahují do našich životů nenápadně a zlehýnka, takže si toho ani nevšimneme. Snad vzácně někdo z nás smrtelníků anděla potká. Ateistům se ale z principu neukazují a ponechávají jim jejich romantické představy.

   Dnes možná seděl jeden anděl v tramvaji hned vedle mne. Kdo ví?

2016/2017