Gulášek pro tchyni

 „Dvě cibule osmahnout na olivovém oleji…! Píšete tady - najemno nakrájené. Ou-kej.“ Odložil trochu umaštěný papír s krasopisně napsaným receptem, pak překrojil tři cibule na čtvrtky a z kostky sádla ukrojil kus velký jako pěst. Na plotně čekal majestátní smaltovaný hrnec, ve kterém se během chvilky koupaly kusy cibule v rozpáleném sádle. Otočil se na starší ženu, která seděla u stolu a pozorovala ho.

„Dovolil jsem si, maminko, něco trochu pozměnit, ale sama uvidíte, že si vás svým guláškem získám.“ Ani nečekal na odpověď a mluvil dál: „Cože? Už jste večeřela? Přece byste mě neurazila, když jsme se tak hezky sešli - vy a já v mém domku na samotě.“
Ztichl, položil jí dlaň na rameno a zahleděl se jí do vytřeštěných očí, jako kdyby mu bylo pět a chtěl si vyprosit cukrovou vatu.  Z dojemné chvilky s tchyní ho ale rychle probudil pach pálící se cibule a koření.
„Vykládáme, vykládáme a já bych málem zapomněl přihodit maso.“
Z ledničky vytáhl skleněnou mísu plnou tmavě červených kostek masa a zahájil obřad přemisťování hovězí kližky do hrnce: každý kousek vyzdvihl rukou z mísy a poněkud teatrálně jej vložil do kastrolu. Broukal si Pec nám spadla a chvílemi se pohupoval v bocích. Oči mu blaženě zářily, když sledoval bublající směs.

Žena se na něj tiše dívala, ale měla k prasknutí naběhlou žílu na čele, což se jí stávalo ve chvílích největší zloby. Pak začala tlumeně kvílet. Vytržen z příjemného prožitku, otočil se na rozčilenou ženu.

„Tak tohle ne, maminko! Prostě se smiřte s tím, že krůtí prsa do guláše nepatří! Dneska bude večeře, jak to chci já. Uklidněte se a budeme spolu zase hezky vycházet.“
Jeho hlas se vrátil k přátelskému tónu, ale tchyni radši přelepil pusu ještě jednou vrstvou lepicí pásky, pěkně okolo celé hlavy a zkontroloval provazy obtočené okolo jejích zápěstí a kotníků.

Přisedl si ke stolu a s hraným zájmem začal listovat v jakémsi časopise. Vybuchl přehnaným údivem a skoro ani nemohl mluvit, jak se křečovitě smál: „Představte si, ta nová herečka, Hella Olivíková, se zase opila na večírku u jednoho pražského papaláše, pozvracela svou vlastní ochranku a dokonce jí u toho vypadlo prso z výstřihu. To je ale nestyda, ženská jedna nevychovaná. Takové existence by ani neměli pouštět na ulici. Přesně, jak říkáte vy, maminko.“

S předstíraným pohoršením vrtěl hlavou. Ano, hrál svoji tchyni, za ta léta už odkoukal všechna její parádní čísla, tón hlasu, spravedlivé rozhořčení špatně provdané staré panny, nenávidící kolem sebe vše, co jen mírně naznačovalo radost ze života. Na chvilku opustil barevný časopis, aby mohl zamíchat a podlít maso. Zatím byl velice spokojen s celým večerem. Na sporáku bublalo jeho oblíbené jídlo a za stolem seděla svázaná jeho věčně nespokojená a uštěkaná tchyně.

Pokračoval ve vyhledávání šokujících nadpisů a každý hned nahlas, pobaveně předčítal.
„Manžel oštěpařky Houdkové jí daroval ledvinu. Jóóó, to je aspoň manžel, ne jako já, známý budižkničemu, moula, darmožrout nebo ten váš manžel-opičí ksicht, impotent a násoska.“

Svíral mezi prsty stránku a sílil v něm hněv za léta, kdy snášel nadávky ženy, kterou z duše nesnáší a musí ji oslovovat maminko. „Pěkně jste to schytala, na ledvinu byste čekala marně. A navíc jsem takový hajzl a sociopat, že bych beztak přemluvil i Moniku, aby se na vás vykašlala taky, protože tohle je přesně můj styl, že?“
Bouchl pěstí do stolu a sám tak ukončil svůj zrychlující se a neklidný monolog. Vstal, aby mohl pomalu promíchat houstnoucí guláš. Miloval svou ženu, ale její matku nemohl od začátku vystát. „Chtěl jsem jen říct, že až bude hotový můj mistrovský gulášek, oba si na něm pochutnáme. A bude nám chutnat právě proto, že jsem ho vařil podle sebe a rozhodně ne podle vás.“
Žena dál rychle dýchala a zlostná žíla jí nemizela z čela. Její zeť mezitím dovedl své kulinářské dílo do cílové rovinky, naplnil dva talíře až po zdobený okraj a jeden postavil před svoji spoutanou tchyni.  V hrnci zůstala ještě spousta guláše. No co, druhý den bude ještě lepší, pomyslel si.

„Dobrou chuť vám přeji,“ řekl pak se strojenou vážností. Pak se naklonil přes stůl, odlepil supící ženě pásku z úst a přiblížil k nim lžíci s horkým pokrmem. Tchyně odhodila lžíci na zem prudkým trhnutím hlavy.
„Hajzle! Ty budižkničemu…! Moulo! Tupče! Darmožroute!“ zaječela a gejzír nadávek zakončila plivancem do tváře svého zetě.
Překvapilo ho to, ale ne nadlouho. Vyskočil, pevně uchopil opěradlo ženiny židle a odtáhl ji ven z kuchyně. V místnosti se rozhostilo ticho.

•

Četl noviny, před sebou měl hrnek s chladnoucí kávou, a zakusoval se do housky se salámem. Zaslechl známé kroky a v zámku zachrastil klíč. Objevila se Monika a hodila pobavený pohled na svého manžela.
„Jé, ty už seš vzhůru? Dneska v noci to byl učiněnej blázinec. Po půlnoci přijelo sedm sanitek a všechno to šlo k nám.“
S úlevou si sedla ke stolu.
„Musela jsem jet přes celý město, cesta kolem přehrady je jedno velký bahniště. Říkám ti, že pokud se to hned nespraví, někdo do tý přehrady zahučí a zůstane nadobro pohřbenej na dně.“
Oči jí sklouzly na obrovský hrnec pokrytý mastnotou a červenými flíčky. Ten pohled ji překvapil i potěšil, obdivovala kuchařské umění svého muže, nešetřil nikdy tukem a masem a to dodávalo jídlu fantasticky nezdravý půvab.
„No neke-, ty jsi vařil…?!“ Vyskočila ke sporáku a zvedla pokličku.
„A guláš! Včerejší guláš je vždycky nejlepší.“ Úplně se rozzářila.
Užíval si její nadšení. Nic neříkal, jen pokračoval v soustředěné četbě článku o inflaci v Mongolsku. Usmíval se.
„Poslyš, nebyla tu včera mamka? Nemůžu se jí dovolat.“ Monika zvážněla.
„Ne, jistě že ne,“ odpověděl s účastí a odložil noviny. „Ale s tou cestou máš naprostou pravdu, šíleně to klouže a sráz by tě zavedl přímo do vody. Jet tudy by bylo o hubu – hlavně teď, když dva dny leje.“
Nachystal manželce talíř horkého guláše a šel si očistit zablácené boty.

Monika oknem sledovala kalnou hladinu blízkého vodního díla. Na celé údolí se snášel hustý déšť, který vytvářel depresivní mlhovinu. Na přehradě se kolébalo malé hejno divokých kachen, drobné vlnky narážely do břehů, pohupovaly popadanými větvemi a proud bahnité vody u dna nádrže objímal sotva znatelný, objemný balík.
Připomínal siluetu ženské postavy.

2015/2016