Drak a krásná panna

Znáte mne?

Ale ano, znáte mne z pohádek.

Víte, že mám dvanáct hlav, velké tělo, křídla a ocas, jsem zlý a ze všech dvanácti tlam mi šlehá oheň. Nikdo však neví, co cítím, co dělám ve chvílích, v nichž nenaháním hrůzu lidem, koho mám rád a co se mi líbí.

Jednou jsem se zamiloval do krásné panny. Žila se svým otcem ve velkém domě daleko
od mé jeskyně, ve které bydlím. Vzdálenost však pro mne nebyla žádný problém, zamával jsem křídly a byl jsem u ní. Létal jsem za ní a tajně ji pozoroval. Jezdilo za ní mnoho pánů z celého světa, kteří ji žádali o ruku. Každý z nich chtěl, aby se stala jeho ženou. Byla tak krásná.

Dlouho jsem přemýšlel, jak upoutat její pozornost. Samozřejmě bych ji zcela jistě upoutal, kdybych přiletěl a požádal ji o ruku ústy všech svých dvanácti hlav. Ale jen bych ji vylekal.

Jednoho dne krásná panna dala všem na vědomost, že se stane chotí toho pána, který ji přijede požádat o ruku oděný ve zlatě. To jsem vám ještě neřekl, ale každý dvanáctihlavý drak má dar: umí kouzlit, čarovat a měnit běžné věci ve zlato. Drak s méně hlavami tento dar nemá. To byla má šance. Proměnil jsem se v elegantního pána oblečeného od hlavy po paty ve zlatě,
a ve zlatém kočáře jsem přijel požádat krásnou pannu o ruku. Souhlasila bez váhání.

Ve svatební den bylo všechno zlaté. Nevěsta i já jsme měli oblečené zlaté šaty lemované zlatými krajkami a zlaté stoly se prohýbaly pod množstvím jídla, které se podávalo na zlatých talířích a jedlo se zlatým příborem. Krásná panna zářila štěstím. A já také.

Svatební den a kouzlo však netrvá věčně. Proměnil jsem se ve dvanáctihlavého draka, vzal svou krásnou manželku do náruče a odletěl do teď už naší jeskyně. Manželka se podívala na mne, kolem sebe a jen nevěřícně kroutila hlavou. Neřekla ani slovo. Přivítal jsem ji v jejím novém domově a řekl jí, že udělám vše, aby byla šťastná. Opět neřekla ani slovo.

Uběhlo dost času. Naše manželství s krásnou pannou nebylo šťastné. Nechápu proč - miloval jsem ji a udělal jsem vše, co si přála. Nosil jsem jí šperky, zlaté mince, krásné oblečení a vybrané jídlo. Nestačilo jí to a pořád chtěla víc. Když jsem jí některý den nepřinesl nic, křičela na mne a spílala mi, že jsem neschopný. Bylo jí jedno, že mám dvanáct hlav a všichni lidé se mne bojí. V těchto okamžicích bych byl rád, kdyby se vrátily staré časy, kdy jen koukala kolem sebe a byla zticha.

Byl krásný den. Vyhříval jsem se na sluníčku před jeskyní, krásná panna seděla vedle mně
a počítala zlaté mince, které jsem přinesl předchozí den. Na chvíli jsem usnul. Najednou jsem se vzbudil a viděl jsem, jak utíká pryč se třemi mladíky. Zaplavil mne pocit štěstí, už mi nikdo nebude nadávat. Potom jsem si však uvědomil, že jsem dvanáctihlavý drak a nemůžu nechat krásnou pannu, svou ženu, jen tak utéct. Každý by se mi smál a ztratil bych úctu a obdiv ostatních draků, a to i těch s méně hlavami. To jsem vskutku nechtěl, a i když nerad, letěl jsem za ní.

Když jsem uprchlíky dohonil a chtěl jsem chytit krásnou pannu do náruče, jeden z mladíků zabodl meč do země a přede mnou se objevila zeď vysoká jako nejvyšší hora na světě. Málem jsem si o ni rozbil svých dvanáct hlav. Létal jsem kolem zdi a hledal díru, kterou bych se dostal na druhou stranu a mohl dál pronásledovat svoji ženu a její tři únosce. Našel jsem malou škvírku, tou jsem protáhl konec svého ocasu a chytil krásnou pannu. Zeď se zbořila a já jsem
se zlatou pannou v náručí letěl do naší jeskyně.  

Vtom jsem v boku ucítil bolest. Nemohl jsem mávat křídly a začal jsem padat dolů na zem. Krásná panna se vyděsila a strašně křičela.

Dopadli jsme na zem. Tři mladíci, kteří unesli krásnou pannu z jeskyně, k nám přiběhli. Vysvobodili ji z mé náruče a já jen slyšel, jak se jeden z nich chlubil, že je nejlepší střelec
na světě, protože mne trefil, i když jsem byl sto kilometrů daleko.

Naposledy jsem vydechl s pocitem, že i když nerad, zachoval jsem si tvář i důstojnost.

Umřít jsem však kvůli krásné panně nemusel, toho nebyla hodna.

2018/2019