Je to s námi jako v kterékoli jiné škole - přicházíme a odcházíme, někdo vydrží déle, jiní odejdou dříve. Všichni ale zanechají stopu, jedinečnou a nezapomenutelnou, poskytnou inspiraci ostatním, nejen vlastní tvorbou, ale prostě svou přítomností. Za tři roky, kdy jsme na svých webovkách tak trochu mlčeli, se dost změnilo. Tvůrčí psaní jsme zakotvili také na Lidové konzervatoři, kde je bereme malinko vážněji než v Múzické škole - už to není jen nezávazná hra, ale spíše cosi jako zrání, poznávání pravidel, plavba s kruhem, pak bez kruhu a nakonec na volném moři.

Dana nás "vede". Značnou část svého života věnovala českým novinám, jak se ale měnila situace v českých médiích, stále více vnímala, že už ji české noviny nezajímají a rozhodla se odejít. Dnes kriticky (A jak! Měli byste vidět ty její "strakáče" - viz příslušná kapitolka) zkoumá naše texty a přesvědčuje nás, že budoucí spisovatelé mají především povinnost zachytit své skutečné pocity a dojmy, nikoli papírem šustící, byť korektní "sdělení". To prý není žádné tvůrčí psaní...

Školní rok 2015/2016 k nám mj. přivedl Veroniku s její úžasnou fantazií a briskní hravostí. Škoda, že už na nás nemá čas, snad píše dál, protože to umí. Její texty patří k tomu nejlepšímu, co v našich kurzech vzniklo. Přišla k nám tehdy také mladinká Melánie, ale také Adélka H., obě s touhou vyjádřit svoje nápady, sny a fantazie slovy. Adélka se po roce odpoutala, Melánie stále pokračuje a zraje. Ve školním roce 2016/2017 se k nám přidala Dagmar H. a vášnivá "světoběžnice"  Hanka, ale také Martin L. a Luboš. Ve školním roce 2017/2018 k nám přibyla další Dagmar (S.), objevila se druhá Lucie (W.) a s ní také Magda, k Martinovi L. se nakrátko přidal Martin M.; Luboš je tak trochu jako paní Columbová, ale my pevně věříme, že si ve svém přeplněném rozvrhu zase najde čas a bude zase psát. Jenže - tenhle školní rok je nějak zakletý a leckdo stoná či zápasí se svým fyzičnem: začala Magda, teď s bolestivým zraněním bojuje i Dagmar H. (a nám se po ní  stýská - po její preciznosti a moudrosti) a s ortézou si musí poradit i Dagmar S.... (a to se na víc než měsíc ocitla na nemocenské dokonce i Dana); pracovní povinnosti od nás tak nějak odvály Martina M. a již zmíněného Luboše.  Ale takový už je život. Věříme, že se k nám mnozí vrátí a zas obohatí naše společenství.

V kapitole našich textů najdete i tvorbu dalších autorů, většinou autorek. Někteří s námi už netvoří, nicméně jejich tvorba určitě stojí za přečtení.

Anna má v sobě tichou sílu skromného pozorovatele - nikdy ani v nejmenším neurazí, svými texty doslova laská objekty svého aktuálního zájmu. Její styl je skromný a poctivý jako ona sama. Už více než rok spolu tvoříme detektivní příběh.

Karin je profesí pedagogická pracovnice, její vyjadřovací předností je nádherná hutnost a odzbrojující sebeironie, s níž vnímá svůj ženský úděl. Je to ale také bezprostřední živel, vnímající každičké bezpráví a levotu. A i když už nechodí, stále nám pomáhá. A my doufáme, že ta její detektivka bude také jednou dopsána.

Radovan - byl vždy vynikající diskutér se skvělými a břitkým postřehy. Patřil k naší škole léta - téměř po celý svůj život. Vášnivý hudebník, nadějný zpěvák, inteligentní komentátor věcí zásadních i – zdánlivě – zcela drobných a zanedbatelných. Byl, protože už není. Odešel navždy a pořád nám chybí. Přemýšlel o světě kolem sebe, a to i značně kriticky; vágní, nejasná stanoviska, či povrchní pravdy mu nestačily.

Adéla O. - přišla k nám spolu s Radovanem. A pak odjela na dlouhý rok do Francie studovat. A přitom objevila kouzlo sdělování - psala nám z Francie a nebylo to vždy jen lehkonohé zábavné čtení. Její texty jsou jako ona - čiší z nich radost ze života a potřeba vidět i věci dost náročné s nadhledem a s humorem.

Adéla H. - přišla k nám před několika lety a zkoušela tvořit - nejprve vlastní sci-fi, později povídky, vzniklé ze zadání našich hodin. Studium v Luhačovicích bylo náročné zejména z časových důvodů, tak se po roce odhlásila, nicméně její nápady stojí za pozornost i zveřejnění.

Lucie Š. - k nám přišla plná zážitků ze své práce, z nesmírně potřebné práce v sociální sféře. Psala s hlubokou znalostí a nesmírnou vnímavostí k životu menšin, k jejich osudům a k životu na okraji společnosti, která ani netuší, jak je bohatá.

Iva - křehká a okouzlující žena, s níž nám každá hodina přinesla nějaký impuls či inspiraci. Dnes již jde svou vlastní cestou, nicméně i její příběhy nám zůstaly a určitě stojí za přečtení.

Claudie přišla mezi nás s jasnou potřebou zachytit příběhy svých blízkých. Je prý už jediná, kdo to může udělat, a tak to zkrátka vnímá jako svou povinnost. Dnes už mezi nás nechodí, ale věřte - měla co vyprávět a určitě stále má.

Liana pracovala jako uznávaná vědecká pracovnice pro celý náš region, má dar úžasného humoru a neskutečně břitkého vnímání sebe samé, ale i svého okolí. Okouzlila nás už svým úplně prvním sloupkem na téma svíčková - měl totiž vše, co má správný sloupek mít - byl stručný, jasný a měl pro ni tak typický humor. Do poslední chvíle, kterou s námi strávila, přicházela vždy připravena a zodpovědně psala všechny úkoly, nad nimiž si její spolustudenti odmítali lámat hlavu. Nyní již mezi nás nechodí, ale její příklad je pro nás stále nesmírnou inspirací. Vždyť v čase, kdy k nám přišla, už jí bylo více než úctyhodných osmdesát let...

Drahomíra je maminka, babička, jak sama říká "sirota a penzionovaná emeritní učitelka zpěvu". Dodnes totiž vyučuje v Múzické škole a pomohla do světa mnoha skvělým pěvkyním a pěvcům. Navíc má velkolepý dar snění, humoru a vpravdě bohémského vzletu.